Domluvil jsem se s kamarádem, že uděláme výlet po blízkém pražském okolí. Navrhl jsem cestu kterou dobře znám. Akorát už jsem tam nebyl … snad dvacet let? Už nevím.

Přeskočím až když jsem vyrážel na metro Radlická. Souprava zrovna odjíždí, ale nespěchám, mám čas. Kupuju lístek, označím a jdu na nástupiště. V tu chvíli se ozve nervozní hlas z místního hlášení, že trasa metra se zavírá, máme odejít a počkat na náhradní autobus. Patně se někde na trase B stala náhlá událost, takže všichni z metra ven.
Najednou je všechno jinak, jdu si počkat na X-B a píšu sms, že se mi to trochu zkomplikovalo.
Bus za 20 min dojíždí a já se s přestupy dostávám na stanici Stodůlky.

Od stanice pak jdu pěšky do Řepory, kde ale je zavřeno, jen nějací lidé čekají na filmaře a vrací mne zpátky na cestu která to místo obchází. Tak obejdu, přejdu až na řeporyjské náměstí a nemám co dělat. Tak vlezu do místní cukrárny na náměstí, koupim zmrzlinu a prohodím pár slov.

Pak vidím že první potíž bude s baterií telefonu, takže nouzový pokus je že požádám v obchodě s PC příslušensvím, zda by mne tam nechali chvíli nabít mobil. Zapnu ho do zásuvky a čekám. Po chvíli je ale prodavač poněkud podrážděný, že tam furt jsem, myslel si že si jen zavolám. Omlouám se mu a raději končím nabíjení a jdu ven.

Kamarád nakonec dorazí se zpožděním od vlaku a můžeme jít směr Dalejské údolí.
Cesta je pořád stejná, pořád ji poznávám i v tom zarostlém houští.
Procházíme pěšinkami, míjíme lavičku, na kterou si vzpomínám, že byla před lety fungl nová, dnes je naprosto ztrouchnivělá a rozpadlá věkem. Ten pocit..
Jdeme dál a vpomínám a pořád se mi vrací myšlenky na to, co jsem tu viděl a kde jsem byl.

Projdme kolem lomů až k Prokopskému údolí a tam zahneme směrem k pivovaru Prokopák na oběd. Hospoda překvapila, skvělé jídlo, atmosfera a i rychlá obsluha, pohoda.

Jdeme dál kolem  dětského hřiště a koupaliště, projdeme až k Prokopskému jezírku, stavíme se na zmrzlinu v Hlubočepích, nedaleko viaduktu.

A pak už stoupáme lesíkem nahoru na náhorní planinu nad Prahou. Dívčí Hrady. Kousek dál je výběh koní, ale tam nejdeme.

Na krajíčku srázu si sedneme, díváme se dolů na město a ukazujeme si kde co je, co známe a co se na panorama Prahy změnilo.

Říkám, že takle bych tu vydržel sedět celý den.

Nakonec se zvedneme a volným krokem projdeme cestou směrem k metru Radlická.
Tolik věcí se dá říct, když je to v klidu a bez spěchu.