Privilegium na marodce
Jeden vojenský transport byl v zimě a podmínky nebyly zrovna dobré. Už cestou zpátky jsem se ve vlaku cítil nemocný a do kasáren jsem s ostatmími kluky dorazil vyčerpaný a po odevzdání zbraní a uložení věcí jsem se okamžitě vydal na marodku. Tam mi naměřili asi 40 horečky a už jsem tam zůstal.
Vojenská marodka byla vždycky místo s jiným režimem a taky s o něco větší mazárnou. Tu tam dělali záklaďáci, kteří tam sloužili natrvalo, i marodi, kteří se tam dokázali vyskytovat s různými nevýznamnými bolístkami. Aby nemuseli být na rotě.
Každý marod tam musel fungovat tím, že připravoval jídlo starým, aby oni nemuseli vstávat z postele.
Takže to čekali automaticky i od mne.
Jenže já jsem po příchodu dostal silné prášky a pak jsem spal s přestávkami na braní prášků asi několik dní. Moc jsem o sobě nevěděl. A to pochopili i mazáci a tak mě těch pár dní fakt nechali na pokoji a nic po mně nechtěli. Pak už mi bylo líp a já jsem se postupně uzdravil a přesunul na rotu.




