Z Prahy jsem se občas vydal na víkendový výlet. Ale nebyly to žádné expedice. Nehledal jsem adrenalin a extrém, prostě jsem měl pocit, že bych něco chtěl vidět a přitom z toho nedělat nic extra. Přál jsem si abych na ty výlety s někým šel. Postupně jsem ale čím dál tím míň zkoušel společný výlet někomu nabídnout. Přišlo mi troufalé po někom chtít aby šel se mnou. A ještě tak banální nabídku jít pěšky do lesa.  Měl jsem kontakty hodně na internetu taže vzdálené a ne rychle k dispozici.
Vyjednávat, přemlouvat a nabízet s opravdu malou šancí že uspěju se mi chtělo čím dál míň. Tolikrát jsem dostal mlhavé reakce, nebo že nemá čas.

Takže jsem se vydával sám, dojel jsem autobusem ze Zličína do Mořiny a pak už pěšky. Někde támhle by měl být ten lom, vedly tam vyšlapané stezky. K Americe jsem došel, všude ty cedulky zákaz vstupu, nebezpečí. Vypadalo to hodně nepřístupně a nechtěl jsem nic porušovat. Tak jsem akorát přišel na ty povolené vyhlídky, obešel okolo lomů dozadu až k lomu Mexiko… taky na vyhlídku. A pak dál do lesa lesními cestami. Chtěl jsem dojít na Karlštejn, času bylo dost a cesta podle značek celkem jednoduchá. Akorát tedy nebyly výhledy na hrad, myslel jsem si že se budu orientovat podle hradu, ale to je nesmysl. V lese žádný hrad není vidět.

Nakonec jsem ke Karlštejnu došel shora, tedy ze směru, opačně než se chodí od Berounky.  Na nádvoří jsem asi nešel, zůstal jsem jen v podhradí… a pak dolů údolní obcí, která těží z turistického zájmu. Nakonec přes most na nádraží a tam jsem počkal na vlak směr Smíchovské nádraží.

Lom Amerika? veliký… ale nějaký silný dojem to na mne neudělalo. Nejsem fanoušek téhle „zakázané“ lokality jako takové, spíš se mi líbila pomalá vycházka po okolí a lesem.