Když Katka přišla do firmy jako čerstvá fakturantka, líbilo se mi na ní jaká je. Chtěl jsem jí blíž poznat a tak jsem navrhl, že bychom mohli zajít do IMAXU na 3D koncert skupiny U2. Myslel jsem si, že ta hudba je pro ní ok.

Šli jsme, dostali 3D brýle a já poprvé viděl jaké to je v 3D kině. Mělo to jednu okolnost, kterou jsem se dozvěděl mnohem později. Velká část koncertu byla světelná show, kde bylo spoustu stroboskopických efektů, blikání a ostrého světla. Já to celkem zvládl, Katka vedle mne neříkala nic.

Když koncert skončil, chtěl jsem s ní ještě prohodit pár slov, ale nějak z toho nic nebylo, rozloučila se a jela domů.

Až mnohem později jsem se nesouvisle s tím dozvěděl, že brala léky na epilepsii. A možná že zrovna z toho koncertu a světelné show mohla mít nepříjemné pocity. Možná že tam celou dobu seděla s úplně jinými pocity se zavřenýma očima pod 3D brýlemi.

Ale to já jsem nevěděl. A nikdy mi to neřekla. Mrzí mě, že jsem s ní nenašel tu společnou řeč, po které jsem toužil.