Se Zdeňkem a Vítkem jsem se znal díky facebookové síti vztahů a kontaktů. Byli přátelé, které spojoval určitý životní styl i přístup ke světu.  Zdeněk nějakou dobu bydlel u Vítka v pronajatém bytě v Praze.
Takže jsme byli tři… a koncem roku jsme se shodli na tom, že silvestrovské křepčení není pro nás. Východiskem bylo najít klidnou destinaci a odjet mimo Prahu.

V našem rozhodnutí hrál roli ještě jeden člověk, kterého jsme se Zdeňkem znali. Ten nám doporučil Krumlov a to nám přišlo jako přijatelné řešení.
Našli jsme nedaleko Krumlova malý apartmán a rezervovali noc na Silvestra.
Když jsme dorazili, ubytovali nás vlastně v samostatném bydlení postaveném nad garáží pro auta.  Původně to měl být asi domov pro mladou rodinu majitele, ale okolnostmi se z toho stala ubytovací kapacita pro turisty. Vybavení a pohodlí příjemné.

Náš plán bylo úplně se vyhnout všemu, co poslední den v roce sliboval. Tím dát jasně najevo, že od toho večera nic nečekáme.
Mě vyhovovaly diskuse na témata, které mezi námi už různě probíhaly.
Debaty se Zdeňkem i Vítkem měly často podobnou dynamiku. Prakticky vždy se stočily kolem světonázoru, jak ten svět kolem nás používat ke svému byznysu. Oběma to téma připadalo plodné a každý v tom nesl vlastní, pevně podloženou pozici.
Ten večer tedy Vítek zmínil, že viděl nějaký oči otevírající film, který opravdu odkrývá, o čem ten byznys skutečně je. A že ho musíme taky vidět. Okej. Film jsme si pustili a už při jeho sledování a po něm probíhaly živé diskuse jak se to, co jsme právě viděli, dá přímo použít v našich životech. A jak to Vítek už dávno dělá.  Přesně podle nezbořitelné tautologie že úspěch nese peníze a peníze nesou úspěch.

Kde jsem byl já? Byl jsem tu s nimi a díval se taky, ale nesdílel jsem ten master-mind, který v podkrovním apartmánu přímo sršel.
Už jsem znal tyhle situace. Dříve či později se diskutující potřebují sebevyjádřit. A dělají to přímočarým mansplainingem, kterému se dá těžko čelit, pokud nejste stejně tak argumentačně dobří, jako ten druhý.

Čekal jsem že k tomu dojde a proto jsem se zapojení do hovoru zdržel.  Byli jsme tři. Ta myšlenková ideologie odvozená od filmu nutně směřovala k polarizaci, takže třetí do počtu by se musel přidat k tezi, nebo antitezi pohledu na věc. A já se nechtěl přidávat nikam jen proto, abych měl taky pravdu. Už jsem byl víc nad věcí. A tak jsem jen pozoroval, jak se diskuse mezi nimi dvěma rozvíjí. Přitom si jeden i druhý diskutující nevšiml, jak se svými argumenty prolamuje do názorových dveří, které nebyly ani zamčené, ani zavřené. Potřebovali jen mít svou Pravdu. Že ta jejich jim funguje. Mají přece zkušenost, která je jasná.

A tak jsem to ve společné místnosti poslouchal, večeřel a do diskuse nepřispíval.
Diskuse byla nekonečná a pro třetího posluchače unavující.  Ještě ani nebyla půlnoc, šel jsem se umýt a prostě jsem šel spát. Vzdálené bouchání rachejtlí jsem vnímal v polospánku a druhý den už nebylo co řešit. Vítek se Zdeňkem si pravděpodobně vyřikali všechno domrtva, tedy do té fáze, že ani jeden druhého v ničem nepřesvědčil a už není co dál říct. Přesto byl tento Silvestr víc v pohodě, než které jsem prožíval roky před tím.