Jestli si něco vybavuji v dobrém, je to Lucie. Objevila se nějak nevím odkud a vyzařovala energii mladé hledající dívky, která tuze milovala. Vše co dělala. Své kresby, své fotografování, svého přítele, své tělo, svůj život. Byla to runová víla.  Psali jsme si, posílala mi své fotky…  a já jí objevoval s respektem a obdivem. Byla z Brna, byla esencí dívky z Brna a tak nebylo dlouho snadné se potkat.

Lucie ale nakonec našla tu cestu. V Praze byl fotograf, který s ní domluvil fotografování aktů. Byla nadšená a já vlastně taky. Jeho práce byla profesionální a ona byla skvěle pohybově nadaná, její fotoset byl celý pojatý v jejím pohybu, který uměla vyjádřit. Viděl jsem ty fotky a nakonec jsem dostal celou sadu. Fotograf si z nich vybral do svého portfolia jen pár nejlepších snímků.

Lucie zároveň v Praze měla školení u nějaké marketingové firmy. Její časový plán tedy vyžadoval, že bude v Praze přes noc. Mohla si sehnat ubytování, ale nakonec sama chtěla, že přespí u mne.
Bydlel jsem v takovém opravdu malém podkrovním bytečku, který nebyl moc dobře vybavený. Když bylo venku chladno, tak bylo chladno i uvnitř. Trochu jsem se styděl za to bydlení.

Na její návštěvu jsem se tedy připravoval, že jsem intenzívně topil přímotopem, aby bylo teplo.
Lucie přišla… a byla jak víla, která zahřeje prostor mládeneckého bytu jen svým teplem a svou láskou a spontánní duší, které byla plná.  Ten večer jsme spolu strávili bez zábran a byl zakončený usínáním spolu na mé úzké posteli. Cítil jsem její tělo a ona cítila moje jak obepíná její. Z toho napětí jsem nemohl usnout, dokud jsme tím nejjemnějším způsobem neudělali to, na co jsme oba svými těly mysleli.

Z její návštěvy mám ještě jiný, pro mne důležitý zážitek. Lucie byla stále tou tajemnou bytůstkou, která mne udržovala v nejistotě z neznáma a nepoznatelnosti celé její dívčí duše. Šli jsme se projít na nedaleký hřbitov, kde byl nádherný zimní den, vysoké stromy bez listí… A já s ní šel po cestičkách naprosto zaujatý její přítomností. V tu chvíli mi ukázala, že tu samou přítomnost ona umí vnímat ještě o řád detailněji, než já. Že vnímá všechny ptáky kteří tam kolem nás byli, že po stromě hopkala veverka, že slunce prosvítalo ve větvích. A já to neviděl. To ona mne na to upozornila. Ona je viděla jasně.

To je ten rozdíl když muž vidí vedle sebe dívku…  Pak vidí jen ji.