V době kdy jsem potřeboval dát najevo Evě jak na sobě pracuji, jsem se rozhodl že budu chodit do posilovny. Ne kvuli hubnutí, naopak abych nabral svalstvo. Dohodl jsem si tam trenerku, která mi poskytovala z počátku asistenci, ukazovala jak cvičit na strojích a co pít a jak s tělem pohybovat. Tak jsem tam chodil a zároveň jedl zdravá jídla a v posilovně si kupoval proteinové koktejly.

Celkově to ale nebylo nic, co by mě nějak strhlo. Prostě jsem tam chodil jen proto, abych měl nějaký výsledek. Aby to bylo poznat.
Pak už trenérka nechodila a já jsem chodil do posilovny sám.
Bylo to pořád dokola. Strašně stejné.  Pořád počítání kolik zdvihů  dřepů a lehsedů jsem udělal.

Do posilovny chodilo hodně trvalých cvičících. Úplně jiná kategorie lidí, než já. Dokonale vycvičené postavy, perfektní vizáž. Muži kulturisti, ženy úžasných tvarů oblečené stylově a sportovně.
Viděl jsem je, ale netroufal s nimi navazovat kontakty. Jen jsem musel střídat nářadí a tak jsem se s nimi v posilce míjel. Čekal až se uvolní nářadí.
Ty ženy mne ignorovaly, byl jsem vzduch. Nikdo. Byly tam prakticky pořád, ale často vůbec necvičily. Jen se v posilovně vyskytovaly, byly na baru, nebo se bavily se svými podobnými kamarádkami.
Ale jednou ke mně jedna vyslovila.  Řekla mi nečekaně, že je odporné jak smrdím potem. Ať s tím něco udělám. Bylo to tak přímo a jasně, že jsem nevěděl co říct.
…
Mlčky jsem ze svého cvičícího času odešel rovnou do šaten, tričko jsem dal do batohu  a pak jsem ve sprše jen stál a zpracovával co mi řekla.
Jasně že jsem se potil. Jasně že to asi bylo cítít. Jasně že to někomu zjevně vadilo. Mohla to ale říct jinak, než jak to řekla.
Přestal jsem mít chuť tam dál chodit.

Jak se moje cvičení projevilo na mé postavě? Trochu se mi vyrýsovaly svaly, ale byl jsem stále strašně hubený, vytáhlý a neohrabaný. Vypadal jsem jako neopálený Gándhí. Žádný bodybuilding se za celou tu dobu neprojevil.

Byl to pokus a po něm jsem se víc se svým tělem smířil jaké je. Spíš jsem se věnoval něčemu jinému. chodil jsem ven do přírody.