Jeden rok mne brácha nalákal ať jedu s ním a partou jeho kamarádů na hory oslavit silvestra.  On už o mně dávno věděl, že hory ani slavení ve stylu jeho kamarádů nemám moc v oblibě, tak se mi to snažil podat jako nějaký zajímavý výlet.  Tak to vypadalo, že s kamarády jede na hory, bude tam „nějaká zajímavá akce“ ,  nebo ohňostroj, … nebo se pujdeme podívat někam do přírody… no a jelikož to je zrovna na silvestra, tak to tam oslavíme.

Tímto způsobem to vypadá jako neškodná událost, nabídka kterou nejde odmítnout, protože nemám reálně důvod proč bych tam s nimi nechtěl jet.
Tak jsem tedy přikývl a přísahám, že na nic jiného, než na tu „zajímavou věc“ se netěšil.
Už se dalo poznat podle toho, kteří kamarádi tam pojedou, jak se celá akce bude vyvíjet a jak asi i vyvrcholí.

Jelo se tuším do Vrchlabí a ubytování bylo v obyčejném hotýlku, nebo ubytovně. Takový detail kde to jaké je, nikdo moc neřešil, jak jsem pochopil, tak se parta kamarádů, jejich přítelkyň, manželek případně dětí, kolektivně těšila především na silvestrovskou zábavu ve vlastní režii.

Dojeli jsme na místo, ubytovali se… a upřímně. Už si dnes nevybavuju jak vlastně proběhlo to lákadlo, na které jsem byl umluven abych tam s nimi jel.  Ale to už je jedno.

Večerní zábava se pomalu začala rozjíždět tím, jak si kamarádi dopřávali alkohol na rozjezd a na dobrou náladu.
Já jsem to s nimi nedělal, alkohol ani pivo jsem nepil a nechtěl jsem se nechat pořád dokola přemlouvat.

Dobu od odpoledne až do večera asi přeskočím. Večer už jsme taknějak seděli ve společenské místnosti ubytovacího zařízení, kde byly stoly a židle… a na nich jsme se chaoticky rozmístili, kolem nás běžné rekvizity jako piva, pivní tácky, sklenice s nealko, víno, lahve tvrdého alkoholu, cigára, zapalovače a popelníky. Dál různé pochutiny, něco k snědku, cukrovinky. A taky pokusy jak přežít to čekání na půlnoc, o kterou přece šlo.
Ty pokusy byly takové to hraní stolních společenských her, které nikoho moc nebaví, ale hrajou se, protože cokoliv ostatního je ještě větší nuda. Pohrávání si s pivními tácky, hraní karet, házení kostkou…

Mobily a sociální sítě na internetu nebyly, takže nikdo s mobilem neseděl a nezíral do něj. U stolu se vedly řeči podle toho kdo se s kým znal, bavil a jaké dokázal udržet téma. Chtěl jsem být zábavný v jejich stylu, ale nešlo mi to.
Čas se pomalu sunul a já ke konci dne už věděl, jak bude vystupňovaný.

Když se chýlilo k půlnoci, bylo už hodně kamarádů nalitých a dávali to okolí najevo. Nebylo mi dobře. Pil jsem pořád dokola nějaké limonády.
Cítil jsem jednu hlavní povinnost. Musím tam být a slavit. Já bych totiž nejradši šel spát, ale to nepřicházelo v úvahu.
Před půlnocí vím co se stane. Všichni vyrazí ven, budou oslavovat venku na sněhu. Celá společenská místnost se vyprázdní. To jsem věděl. Budu v ní sám a bude to možná chvíle kludu pro mně, kdy venku budou zrovna odpalovat rachejtle a polejvat se sektem.

Rozhodl jsem se, že toho využiju a zajdu na pokoj a půjdu se připravit ke spánku. Když vejdu do pokoje, rozsvítím… a zase rychle zhasnu.  Na vedlejší posteli si to totiž právě rozdává kamarád s nějakou mladou slečinkou, kterou ten den v hotelu potkal.  Řeknu Pardon… a nedívám se tím směrem a šátrám na své posteli po batohu. On po tmě řekne:  Co potřebuješ? .. je to otázka která ve skutečnosti zní: Co tu děláš a kdy sakra vypadneš?
Já na to omluvně..  jen hledám kapesník… a když jsem konečně papírové kapesníky potmě našel, tak jsem z pokoje vypadl a nechal jsem je to dodělat do konce.

Do pokoje jsem tedy nemohl, ven hulákat jsem nechtěl a v prázdné společenské místnosti hrozilo, že mě tam někdo objeví jak tam sedím sám. Z toho by mohly být nepříjemné otázky.
Ale sedím a poslouchám bouchající rachejtle venku.

Proběhne Silvestr, řev trochu ustane.  A pak se najednou začnou kolem pohybovat kamarádi a říkají, že se venku něco děje.  Nevim co, ale neni to nic, co by mě  nutilo to hned zjistit.
Přesto ale je atmosfera jiná.
Jdu nakonec po půl hodině ven a tam na sebe koukají opilí kamarádi a tváří se divně.

Dozvídám se stručnou realitu:

Ten nejpilnější chlastací panáček,  mladý kluk co v pití měl vždycky navrch a rád se bavil, tak se rozdováděl a na parkovišti před domem vylezl na obrovskou hromadu nahrnutého sněhu.  Poskakoval nahoře a tam mu uklouzly nohy a on se skutálel shora na tvrdé parkoviště hlavou dolů. Zůstal ležet.
Ostatní ho nejdřív přehlídli, ale pak ho někdo chtěl zvednout, zjistil že je v bezvědomí. Po oživování nakonec zavolali sanitku. Sanitka ho odvezla do Vrchlabské nemocnice, kde zjistili zlomeninu spodiny lebeční. Krvácení do mozku…  Doktoři byli nejistí a všichni se utěšovali, že to je jen zranění…  až pak zhruba do hodiny přišla smrt.

Kamarádi, do té doby posilnění alkoholem poměrně rychle vystřízlivěli. Pak došlo na hodně těžký telefonát jeho rodičům. Každopádně Silvestr tím skončil a druhý den se jelo domů.  Co se dělo dál,  už zase šlo jinými cestami, než můj život.
Já k tomu moc neříkal, neměl jsem co. Jen vím, že to byl pro mne osobně další argument, proč se mi nechce slavit Silvestry.

Za pár dní měl pohřeb, tam už jsem taky nebyl.