Kontakt na seznámení jsem hledal na různých místech. Jednou jsem objevil telefonní číslo na dívku, která nabízela své služby jaksi profesionálně. Věděl jsem co to znamená, ale chtěl jsem to trochu zjemnit. Proto jsem zkusil takový nevinný trik. Napsal jsem té slečně smsku, že jsem její číslo dostal od kamaráda, který mi ho dal jako že je od slečny, která se prý chce seznámit.

Slečna byla nedůvěřivá a nevěděla od jakého kamaráda. Přesto ale nakonec svolila, že se setkáme na seznamovacím rande. Byl jsem v situaci, kdy jsem v tu chvíli věděl o trochu víc, než věděla ona. A zároveň jsem toho nechtěl zneužít. Nechával jsem to tak, aby to bylo důstojné pro ni i pro mne.  Chtěl jsem tu dívku poznat osobně jako dívku. Aby nemusela hrát svoji roli.

Na místo schůzky jsem dojel tramvají. K chodníku kde jsem čekal, dojela vlastním autem, takže mne vyzvedla a vyrazili jsme. Kam? Já nevím! Ale ona to automaticky namířila na dálnici směrem ven z Prahy. Při řízení jsme se oťukávali a říkali první seznamovací věty. Byli jsme už někde u Jižního Města a já se opatrně zeptal kam jedeme. A ona jen tak lehkomyslně řekla, že neví. Ale tady na dálnici se nedá nikam odbočit tak jedeme dokud nám to nedovolí jet zpátky.

Tak jsme jeli a teprve po dalších kilometrech někde za Průhonicemi to konečně otočila směrem do Prahy a jeli jsme zpátky. Po cestě jsme si povídali a bylo to takové běžně o všem a o ničem. Když jsme dojížděli do centra Prahy,  byl jsem trochu nejistý a začal jsem mít obavy. Z čeho? No že tahle jízda asi nebude zadarmo. Tedy jinými slovy. Ta holka byla zvyklá žít naplno za peníze, otáčet je, inkasovat. Uvědomil jsem si, že na to asi nemám. Nejen penězi, ale nemám na to, abych tady a teď žil jejím stylem. Abych se jí něčím takovým vyrovnal.

Slečna mi mezi řečí řekla, že doma jí nějak zlobí světlo v koupelně a tak mne poprosila, zda bych se jí na to podíval? Zaskočila mě. Vůbec jsem elektrikářským věcem nerozuměl a děsila mně představa, jak rozebírám světlo v koupelně a nevím co s tím. Že se u toho trápím a nakonec prohrávám jako montér a světlo stále nefunguje. To mne tak znepokojilo, že jsem naši schůzku s omluvou ukončil, že dnes bohužel už nemám čas, ale na světlo se podívám později. A tak jestli by mne nemohla někde vysadit.

Dovezla mne poslušně k okraji chodníku, já se rozloučil a bylo to.
Druhý den jsem jí napsal SMS, jestli by mi mohla říct jaké světlo v té koupelně bylo a já se pujdu podívat kde by se žárovka nebo zářivka dala koupit.
Něco napsala a já tedy vyrazil po pražských elektroobchodech a sháněl zářivku, kterou nikde neměli. Nesehnal.
Tak jsem jí psal, že ji nemám ale že ještě možná jinde…
Ona už nereagovala.

Vážení… chápete co jsem naprosto fatálně nepochopil já? Od začátku nešlo o žádné světlo, ani o mé elektrikářské schopnosti. Ta dívka mne chtěla prostě šikovně pozvat do svého bytu, kde by návštěva pokračovala v úplně jiném scénáři. Ale já to nepochopil. Naprosto ne.
Místo toho jsem utekl s úplně jiným strachem.
A druhý den jak blbec jsem jezdil a sháněl zářivky.
Ta slečna věděla jak se seznámit.
Já selhal i v tomhle.