Koncem základky jsem s kamarádem ze školy chodil na veslování do veslařského klubu ČVK Praha na Veslařský ostrov. Oba jsme byli začátečníci, takže naše sportovní treninky začínaly úplně od nuly. Převléknutím v šatně, která celá páchla chlapským potem, do sportovních tepláků. Pak jsme vyběhli kolem ostrova a běhali jsme někam směrem ke schodům v Podolí, po schodech nahoru a dolu. Po návratu zpátky jsme tahali lodě. Loď pro začátečníky byly pro dva, říkalo se jim skul. Jeden vesloval, druhý seděl tváří naproti u kormidla. Na týhle lodi jsme brázdili kanál u břehu veslařského ostrova sem a tam, měli jsme najet několik okruhů.

Tak,  … snažili jsme se. Ale pak už to pokračovalo ve velmi volném tempu, kdy jsme s lodí prakticky nikam nepluli a lovili z vody listí nebo plovoucí odpadky, pozorovali řeku a povídali si.  Na lodi jsme si občas vyměnili místa a zas veslovali dál. To byla poměrně pohoda a taky to bylo ze sportovního hlediska naprosto marný trenink. Námaha bylo tahání těžké lodě na vodu a z vody zpátky do budovy, kde byly lodě a vesla uschované.

Po nějakém čase jsme projížďky na treninkové lodi opustili a začali jsme trenovat na dvojskifu. dva veslaři na úzké lodi. Tady už šlo víc o techniku veslování, o rytmus, kooordinaci vesel. Zase jsme trenovali v kanále, kolem ostrova, ale pouštěli se i na otevřenou řeku. To už bylo náročnější, zároveň i větší riziko že se úzká loď dá vlastní chybou překlopit. Z treninku byl vždy otlačený zadek a unavené nohy i ruce.

Další fáze veslařského trénování byly jízdy na čtyřskifu. To už bylo hodně o disciplíně a taky jsme museli něco vydržet! Já  nejezdil… zas tak dlouho jsem netrenoval. Ale vím, že to nebyla legrace. Už to tahání lodí na molo, pokládání na vodu a koordinované nastupování.

Co si ještě pamatuju z veslařského ostrova? Sychravé podzimní počasí, spoustu spadaného listí, zašlou budovu veslařského klubu ČVK, kde vlhko a chlad byly trvalým stavem při pobytu u vody.
Různí namakaní veslaři, chlapi jako hora, se s námi kluky co teprv začínali, prakticky nebavili. Mlčenliví borci co se mydlili ve sprchách.  Veslování byla obrovská dřina, ať už to bylo na vodě, v umělém trenažeru v bazéně uvnitř budovy, nebo v posilovně pod činkami.

Ve veslování jsem nepokračoval jak jsem přestal chodit na základní školu.