Svatba mého bráchy se konala v rekreačním areálu ve Skochovicích.
Svatební obřad byl jinde, už nevím kde. Možná v Nuslích?
Každopádně sem jsme dojeli na svatební hostinu, to byla k obědu polévka s játrovými knedlíčky. A hlavní jídlo už nevím. Další program byl volný, venku. Byly tu hřiště, někdo hrál míčové hry, někdo pil pivo, někdo seděl a bavil se na lavičkách. Já jsem nechtěl hrát žádné hry a tak jsem byl odsouzen k sezení u skupinky žen a přítelkyň kamarádů a jejich dětí, co přijely na svatbu. Chlapi někde pili pivo a tam jsem nechtěl.

Pak tu byl ještě zahradní altán s podiem, v kterém se k večeru hrálo a tančilo.
Hostů, příbuzných a kamarádů přišlo docela dost, bavili se mezi sebou. Se mnou prohodili pár slov, zdvořilé fráze. Neměli jsme společné téma. Snad kromě práce. Ale to mi přišlo tak hloupé bavit se ve volném čase o práci, že jsem s těmi pracovními tématy nerad začínal hovor. Chtěl jsem si povídat, ale jinak a na jiná témata. Už jsem věděl, že těch společných je je málo.

Pár dní před tím jsem ještě navrhl Katce v práci, že o víkendu jdu bráchovi na svatbu. A že kdyby chtěla, může tam jet se mnou, bude tam jídlo, kapela… Dal jsem jí najevo, že to pro ní není absolutně žádný závazek a kdykoliv by potřebovala, může odejít. Budu tam pro ní kontaktní osoba. Dával jsem téhle nabídce v duchu opravdu malé šance. Téměř s jistotou, že stejně nepřijde.
Nepřišla.

Pro mne svatební veselí znamenalo zůstat a být tam do večera. Když začala hrát kapela, lidi se víc nahrnuli do altánu n akryté podium, kde se tančilo ve všech věkových kategoriích.  Já ne, hluk mi nedělal dobře.
Nezlobte se , ale já už byl od toho křepčení dávno odpojený. Nebylo tu nic, co by mě těšilo.
Ještě chvíli jsem vydržel na místě a pak se rozloučil jen s pár lidmi co mne znali, rozhodnutý zmizet. Myslím že jsem měl zjištěný autobus nebo vlak jedoucí do Bráníka a pak už jsem jel domů.
Svatba se asi povedla, nevzpomínám si že by byla nějaká událost.

Příští týden jsem v práci Katce řekl, že jsem byl na té bráchově svatbě a že to bylo ok. Snažil jsem se, aby z mého tónu nevyznělo nic, co by jí nějak naznačovalo že jsem tam o ní stál a čekal na ní, byla to jen informace co bylo. Bez vysvětlování, bez skryté výčitky. Pak už jsem o tom nemluvil.