Na střední jsme jeli na lyžák. Tam už jsem měl půjčené sjezdovky, lyžáky a to bylo o něco lepší, než běžky.
Na běžkách byl nejvíc aktivní učitel matematiky, který svůj oddíl běžkařů vytáhnul na celodenní okruh. Přepísknul to a tak se vraceli po desítkách kilometrů úplně vyčerpaní až večer.
Ještě dlouho jsme se tomu ve třídě smáli.

Bydleli jsme po skupinkách v dřevěných rekreačních chatkách, v který se topilo elektrickými akumulačkami. Teplo tam bylo, přesto ale bylo těžké usušit si všechny mokré věci.

Na lyžích jsem nepředváděl žádné extra výkony, byl jsem rád že dokážu vyjet na kotvě nahoru a sjet sjezdovku dolů.
Večer jsem pak sušil zimní kožené boty vycpáváním novinama a přikládáním k vyhřátemu topení. To se bohužel těm botám jednou stalo osudné. Sálající topení akumulačních kamen vydávalo tak intenzívní teplý vzduch, že když jsem ráno objevil své kožené boty u kamen, z jedné strany byla kůže naprosto vyschlá, tvrdá tak, že se rozlámala na malé kousky. Moje boty tedy nevydržely a já zbytek kurzu musel chodit v teniskách.

Na chatkách jsme pochopitelně blbli a měli tam „pochopitelně“ i zákaz návštěv kluků a holek na chatce. A ten se pochopitelně porušoval a dělaly se na chatkách různé tajné mejdany. Mejdany se neobešly bez alkoholu a nějakých cigár získaných v restauraci, kam jsme chodili denně na oběd. Tohle tmelilo kolektiv a navazovaly se krátké, ale intenzívní přátelství.

A já jsem byl zase trochu vykolejený. Skvěle jsem se bavil s partou, když ta zábava šlapala, když se povídalo, vyprávěly se vtipy, nebo se hrály společné hry.  Jakmile do toho přišlo pití, tak jsem vědomě vystoupil a nevěděl jsem co v té partě dělat dál. Když půjdu pryč, tak se vyloučím z kolektivu. Když zůstanu s nimi, budu muset pít s nimi a to mne vyloučí fyzicky. Bude mi strašně špatně. Zatímco oni budou v nejlepší náladě.

Jednu takovou akci jsem „vyřešil neobvyklým způsobem“. Když byla parta na chatce v nejlepším, postupně jsem se upozadil stranou a opřel se o stěnu a pozoroval pasívně ostatní. Byl jsem tu, ale uvnitř se mi chtělo být v posteli, spát… ale to nepřicházelo v úvahu. Protože zrovna na mé posteli se sedělo a kalilo!  Co dál? Ten večer je nekonečný. Hrozí, že mi budou posílat dokola další láhev, z které se budu muset napít.  Musím se něčím stát… Stal jsem se .. opilým. Tedy naoko opilým.

Když sem se opřel o stěnu, tak jsem jakoby v opilosti usnul. Byl jsem při vědomí, strašně jsem se nudil a nevěděl jak se z té společnosti čím dál tím víc opíjených spolužáků vyvlíknout.  Moje pozice u zdi vyjadřovala, že jsem společensky unaven a že už nic nechci. Tak jsem v té pozici strnul … a jen jsem tak skloněný stál.
Byla to zvláštní hibernace. Ztratil jsem pojem o čase, nehýbal se… a vnitřně v hlavě počítal každou minutu a přál si aby už byl konec večírku. Ten zdaleka nebyl. Ale já to držel a vypadal jsem že jsem usnul ve stoje. To mi dalo to důležité: nemusel jsem pít, nemusel jsem reagovat na opilé lidi. Nemusel jsem vysvětlovat proč se s nima nebavím.
To bylo jediné, co mne napadlo. Nedalo se nic jiného udělat. Každá omluva by mne degradovala z party. Alespoň jsem si to myslel.
Tak tam stojím opřený o stěnu. Za nějakou dobu mne začala brnět noha, ruka.. něco.. Byl to zápas se sebou co vydržím. Neznatelně jsem se uvolňoval, aby si toho nikdo nevšiml. Přenášel jsem váhu z nohy na nohu. Zas další minuty a desítky minut bez hnutí.
Už jsem to pak nemohl vydržet stát bez hnutí a musel jsem něco udělat. Probudit se? Nepřicházelo v úvahu! Ale přišel jsem na něco jiného. Sesunu se po zdi dolů. Jakože tělo povolilo a já se shrnu dolů na zem a budu spát dál. Super. To se mi podařilo.
Ostatní si mně všimli a pobavilo je, že tam celý večer spím ve stoje. Ale víc po mně nechtěli. A to byl plán.
Když jsem se trochu sesunul, vydržel jsem další čas na zemi. Večírek už spěl ke konci, všichni opilí a já jediný střízlivý. Těšil jsem se do postele.
Nakonec nad ránem se to povedlo. A tahle komedie které jsem byl jediným vědomým hercem, mohla skončit.
Historka o mně, že jsem v chatce usnul vestoje, se vyprávěla docela dlouho.
Nikdy jsem ji nepopřel a nikdy jsem ji o sobě nevyprávěl.
Teď poprvé ji popisuju jak to bylo.