Už jsem věděl, že s fakturantkou Katkou najednou překonávám komunikační zeď, která mezi námi vznikla. Nevěděl jsem proč přesně vznikla, kromě toho permanentního pocitu, že to souvisí s mojí povahou. S tím jak hodně věcí často nepochopím a v zápětí ještě pokazím. Trápilo mě to.

Rozhodl jsem se s tím něco udělat. Přihlásil jsem se na celodenní víkendový kurz koučingu mezilidských vztahů. Bylo to v Praze, dostavil jsem se do jednoho domu na Vinohradech a ocitl jsem se ve větší místnosti, v které seděli po obvodě stěn muži i ženy. Byli to další účastníci kurzu, kteří sem přišli s různými vztahovými problémy.
Vztahovými. To znamená, že všichni tam přišli s něčím, co potřebovali vylepšit ve vztazích se svými partnery a partnerkami.
Já jediný tam neměl vztahový problém. Protože jsem neměl vztak který bych tam mohl řešit.
Kurz probíhal pod vedením mužského lektora, který si postupně vyslechl kdo s čím přišel a proč tu je. Pak s námi prováděl takové různé „společenské“ hry, kdy jsme se měli k sobě navzájem nějak chovat, zkoušet si nějakou komunikaci…
Vzpomínám si na to jen matně, ale utkvělo mi několik věcí. Většina těch lidiček neslo své potíže velmi bolestně a dávali najevo že si neví rady. Od toho tam přišli aby tu radu dostali.
Já jsem vnitřně cítil, že potřebuju úplně jinou kategorii pomoci a připadalo mi, že s tím, proč jsem tam přišel vlastně proti nim nemám žádný problém. Většinu řečnění o svých problémech vyplňovali oni.

K závěru kurzu lektor rozdělil skupinu na ženy zvlášť a muže zvlášť a nás muže poslal na společný oběd do hospody. Mezitím předával ženám svá moudra jak se mají chovat k mužům. My jsme zatím seděli na obědě a tam si chlapi mezi sebou vyprávěli svoje historky z partnerských vztahů. Seděl jsem a nevěděl co k tomu říkat.
Pak se skupiny vyměnily a lektor zas promlouval k nám chlapům. Ukazoval jak máme uvolňovat svoje tělo atd.
Hm.

Nakonec dal lektor možnost k individuálním konzultacím… a na to se udělala z účastníků obrovská tlačenice. Všichni potřebovali s ním individuálně probrat své problémy. Byl jsem na konci té pomyslné fronty, uvědomil jsem si že v rámci kurzu o mužské a ženské energii vlastně neumím říct, proč jsem tu nic ze vztahových problémů neřekl a jak bych potřeboval pomoct. Čekání na konec fronty jsem tedy vzdal.
Měl jsem pocit, že celý tenhle kurz mi neřekl to, co jsem moc potřeboval. Ale zato jsem se dozvěděl v jakém vztahovém  deepshitu spoustu lidí žije a jak si to navzájem dělají komplikovaný.

Když jsem v pondělí přišel do práce, řekl jsem Katce, že jsem byl o víkendu na kurzu. Nedala to moc najevo, ale asi jí na tom něco zaujalo. Možná jen informace, že jsem tam šel. Že to téma v sobě řeším. Neptala se na další detaily.

Řekl jsem jí ještě, že jsem se tam naučil takový jednoduchý cvik. (to jsem si trochu vymýšlel, nenaučil a nebyl to cvik). Ona sice nevěděla jaký a byla poměrně nezaujatá.
Snažil jsem se tu myšlenku dokončit a navrhl jsem jí, že cvik je fakt snadný a že jí ho můžu naučit.
„Stačí když se postaví… a bude volně stát“
Vstala tedy ze židle a čekala.
Přišel jsem k ní a jemně, ale pak pevně jsem jí objal. Nebránila se a drželi jsme se v objetí pár okamžiků.
Pak jsem jí pustil a řekl jí, že tento cvik by měla dělat s někým koho má ráda, co nejčastěji.
Na malou chvilku jsem se na sebe dívali.
A pak jsem šel na oběd.