Ne, v tom nadpisu není překlep.

Jednou Terka oznámila, že jede do Prahy něco zařídit a že se podívá za mnou. Chtěla vidět, kde bydlím. Takle to vypadalo normálně.

Přivítal jsem to, akorát že časově to vycházelo akorát do doby, kdy v mém podnájemním spolubydlení měli řemeslníci vyměňovat nová okna.  Co to znamenalo? že můj pokoj byl kompletně vybydlený, rámy starých oken chyběly a celý pokoj byl zakrytý špinavou a zaprášenou malířskou folií kvuli malování. Prostě jen krůček od toho se rovnou odstěhovat.

A do toho nepořádku přijela Terka, aby viděla jak bydlím. Nemohlo to udělat na ní žádný dobrý dojem. Navíc ani nepřicházelo v úvahu, aby u mne přespala do druhého dne.

Navrhl jsem záložní řešení, že bychom oba mohli přespat v mé práci. Tam byla ve skladu rozkládací dvojpostel i peřiny. Byly původně pro obchodní cestující naší firmy. Ale ti, když už tedy někdy do firmy přijeli, si nakonec  zaplatili hotel. Takže tam už dlouho nikdo nespal.  Bylo to nouzové, ale jinak komfortní řešení včetně kuchyňky a sprchy. Ostatní ve firmě o tom nevěděli, však to bylo přes víkend. Jen šéfovi jsem řekl, že doma je rekonstrukce, že bych přespal v práci. Že budu mít návštěvu, ale nevěděl. Chtěl jsem, abychom ráno včas vypadli, kdyby náhodou měla přijít na úklid uklízečka. Nepotřeboval jsem se tam s ní potkat.

Takže tohle jsem „vyřešil“ … Spali jsme ve skladu mezi krabicemi , ráno jsem vstal brzy a popoháněl jí, aby se dala dokupy a odešli jsme pryč. Trvalo jí to dlouho jako vždy, nakonec jsme vše sbalili a odešli. Chtěla v Praze něco zařídit, prý pracovní schůzka. Já na to že ok,  navrhl jsem na odpoledne plán, že bychom mohli jít  spolu na Petřín a tam se posadit v sadu do trávy. Měl jsem na to připravené vodové barvičky, papír a štětce. Navrhl jsem, že bychom si mohli něco namalovat. Jen tak. Co se nám bude chtít.  Prostě romantické odpoledne.

Po Petříně jsme chvíli courali a pak našli místo pod stromem, kde se dalo odpočívat. Bylo teplo a Terka byla v lehkých šatečkách. Rozbalil jsem malovací výbavu, připravil čtvtky, barvy, štěce i vodu… a Terka se mezitím v trávě opalovala. Měl jsem foťák, tak jsem udělal i pár fotek jak tam chytá slunce.
Terka pak začala malovat, ale s fantazií i s její náladou to nebylo zrovna valné, vyšly jí akorát nějaké abstraktní tvary a kombinace barev taky nebyla zrovna jarní. Byl jsem pozitivní, nehodnotil to a tak jsem se spíš snažil jí rozptýlit a udělat atmosferu že tu jde jen o to, abychom tu byli a odpočívali.

Za chvíli jí to přestalo bavit … všechno jsme si tedy sklidili a pomalu scházeli z kopce dolů. Ke Kampě.
Po pár krocích bez výrazných řečí, čili spíš mlčky, se Terka zastavila. Řekla mi, že spolu nemůžeme být. Že to necítí, že si není jistá.  Já jsem tohle nečekal zrovna teď, ale když to řekla, tak jsem to docela rychle pochopil.  Její představy o mně jako chlapovi už delší dobu nemohly být zrovna naplněné. Už na mně nereagovala tak, jako na začátku.
Ty kopačky jsem přijal celkem stoicky, mlčky a bez scény. Dalo by se říct že chlapsky, ale reálně nevim co znamená chlapsky, když dostaneš od holky ban.

Tu procházku jsme nějak v rychlosti dokončili. Ona se se mnou rozloučila a pak už jela domů sama.
Myslím že pak ještě proběhla nějaká úplně zbytečná SMS, kterou jsem posílal bez rozmyslu. Ale bylo rozhodnuto.

Terka pak brzy nadšeně referovala na své sociální síti o novém příteli. A a po roce o dalším… A pak už žádného neoznamovala.   Už jsem jí ani nevnímal, ani jsem to nepotřeboval vidět.
Došlo mi, že ta dopolední schůzka v Praze bylo její nové rande a to samé odpoledne jsem pak byl na Kampě pod Petřínem vyměněn. Takle jednoduché to je.