Jedním z malebných pražských zákoutí je ulička Nový Svět na Hradčanech. Zavedl mě do ní táta, když jsme spolu chodili po Praze. Ta ulička je milá pro turisty i pro místní, věřím že tam bydlí lidé, kteří drží při sobě.

Jeden dům byl pro mne jako dítě víc zajímavý. Měl dole v přízemí často otevřená okna. Těmi okny bylo vidět dovnitř, do atelieru malíře, který tam bydlel. Uvnitř domu měl rozmístěná plátna obrazů tak, aby byly vidět právě nahlédnutím z ulice. A přímo v otevřeném okně byly vystaveny další obrazy, které stály za prohlédnutí. Jistě byly i na prodej.
Z obrazů si pamatuji že byly hodně barevné, plné pastelových tónů. Motivy byly různé snové krajiny, nebo figurální kresby. Působilo to na mě tak, že jsem se doma pokoušel pastelkami nakreslit něco podobného. Ale nešlo mi to.

Když se prošlo úzkým průchodem skrz zeď, najednou jste byli za zdí, kde bylo velké dětské hřiště. Byl tam všude klid, žádná auta a žádný chaos.

Kousek dál je pak roubený domek U Raka a kousek výš směrem k Loretánskému náměstí je na pravé straně domek Jana Švankmajera. V přízemí domku byla jeho ženou vytvořena malá galerie výtvarných rekvizit z filmů které Jan Švankmajer natočil. Někdy bylo otevřeno, někdy ne.
Byl jsem se tam v dospělosti podívat a s tichým zíráním si uvědomil, v jakém světě jsem se to ocitl. Krásném. Mizejícím. A jedinečném.