Koláčky s překvapením
S Honzou, který byl v té době přítelem Natashy, jsme si navzájem docela sedli. Povahově to byl pohodář, který se dovedl bavit o chytrých tématech, když na to přišlo. Někdy s námi šel do čajovny. Jeho hlavním tématem, co jsem tak poznal, ale byly experimenty s měkkými drogami. Podle jeho slov to měl pod kontrolou a neužíval nic pravidelně. Takže nebyl závislý.
Jednou mne pozval k sobě domů na návštěvu. Přišel jsem rád, těšil jsem se že popovídáme, o čemkoliv. Když jsem přišel, hned mi nabízel nějaké domácí zásoby kuřiva, ale já jsem mu s díky řekl, že nejsem kuřák a to on chápal. Vystačil si sám.
Když tak u stolu povídáme, tak vyndá z krabice nějaké domácí koláčky a nabídne mi. Vezmu si jeden a pochválím, nečekal jsem že bude zrovna takový kuchyňský kutil.
Když jsem ho snědl a sahal jsem po druhém, Honza mě šibalsky upozornil, že to jsou koláčky s máslem a trávou. Trochu jsem ztuhnul. Fajn. takže to mi řikáš teď, když už mám jeden v sobě? Vůbec mne to nenapadlo, mě se tyhle věci nespojily.
On na to, že jeden je v pohodě, však uvidíš.
No já jsem zatím neměl s tímto materiálem žádnou zkušenost, ale věděl jsem, že na všechno co neni běžný jídlo jsem docela citlivý, protože nemám trenink. Tak jsem čekal kdy to přijde.
Sedli jsme si k němu na postel, povídali si o něčem a za chvíli mi koláček dal najevo, že Honza při pečení nešetřil. Poznal jsem to tak, že jsem začal ze sebe vypouštět věty, které ani mě, ani Honzovi nedávaly žádný smysl. Jemu to nevadilo, mě docela ano. Prostě jsem přestal mít kontrolu nad svým přemýšlením a zároveň i mluvením. No tak jsem toho nechal a pozoroval jsem na sobě, co ještě mi to dělá.
Nějaké fajné euforické stavy? Ani náhodou. Motal se mi svět a nebylo mi to příjemný. V hlavě se mi opakovalo jen „tohle zvládneš, to je furt dobrý, zatím vidíš a vnímáš“ Seděl jsem na posteli a pral se s těmi pocity, které mi nepřišly ani dobré, ani příjemné.
Trvalo to, dokud dávku z koláčku tělo nezpracovalo.
Honzovi jsem pak řekl, že to tedy bylo něco, co jsem nečekal. Ale že jako „dobrý“ ale další už pokračovat nechci.
Ten večer uběhl, kromě týhle haluze jsem z něj neměl nic na co bych vzpomínal.
Byla to moje první a zároveň poslední zkušenost s marihuanou.
