Karambol v Trojické
Bylo období, kdy jsme chodili hrát kulečník! A karambol. Chodili jsme do různých kulečníkových heren. A tam si zaplatili stůl a hráli.
To mě dokonce i bavilo. Nebyl jsem zrovna extra dobrý, ale někdy jsem si to užil. Byl z toho pocit, že žiju. Hráli jsme jen tak. O body. O vítězství. Já nikdy nechtěl hrát o peníze, jako jiní kamarádi. Oni potřebovali vyhrávat, mě stačilo hrát pro tu hru samotnou.
Pocit soustředění a takové chlapské libůstky hrát kulečník byl fajn.
Taky jsme házeli šipky na terč. Taky super.
A v jedné herně měli u shuffle, to bylo něco nového.
Na lasergame jsem nechodil. Ani na automaty. Ani na ty výherní.
