Když ještě Natasha bydlela se svým přítelem na Praze 4, jednou nás pozvala na domácí oslavu narozenin.  Měla stabilní okruh dobrých přátel s kterými se vídala jak na internetu, tak i osobně. Možná jsem patřil mezi ně. Jen jsem nevěděl jak moc.

Večer toho dne byl příjemný, každý z hostů přinesl nějaké drobné dárečky, nebo něco k pití a jídlu. Pak jsme si posedali u ní doma, povídali si a bylo to milé. Měla dar udržovat teplo, dívat se lidem do duše a být pořád sama sebou, autentická.

Měla i svoje dívčí nápady, které uváděla v realitu.  Usoudila, že ten večer si půjde připravit koupel. Naše návštěva zatím probíhala v hlavním pokoji. Takže si napustila plnou vanu a nahá vstoupila do ní. Zároveň tu s námi pořád byla… Koupelna byla otevřená a přístupná a ona si povídala s každým, kdo tam přišel. Pila víno a užívala si to.
Když jsem tam k ní nahlédl, viděl jsem ji, jak si labužnicky omývá tělo a možná i nesměle spatřil to, co by se běžně spatřit nedalo. Byla v té chvíli v tak rozkošné náladě. Vyzařovala ji.

Vrátil jsem se do pokoje a tam už se pomalu začali hosté ukládat ke spánku. Přátelé se k sobě přibližovali, najednou jsem viděl že nepřišli jako já sami, ale přišli už v dávno blízkých dvojicích. Nataša byla naším důležitým mostem mezi námi všemi.

Na zemi a po pokoji svítily svíčky, které dávaly atmosferu klidu. Neměl jsem kde se s kým tulit. Na počty to nevycházelo. Sedl jsem si tedy na zem a před sebou jsem měl malý svícen s hořícím plamenem. Díval jsem se do něj a hledal v sobě pocity, co jsem zrovna prožíval.

Prožíval jsem večer kde byli fajn lidičky, skvělá hostitelka a přitom čím víc byli blíž k sobě, tím dál od nich jsem se cítil. Seděl jsem tak a díval se stále do plamene. Stalo se to mojí hlubokou meditací. Ostatní už usínali v různých místech pokoje a já tam seděl a díval se na malé mihotání. Bylo už brzy nad ránem, když plamínek vyčerpal svoji sílu a pomalu dohasl. Nevstával jsem a jen jsem si lehl v tom místě na koberec a přikryl se vlastní mikynou.

Druhý den ráno jsem se ještě brzy, když začaly jezdit ranní autobusy, probudil, v absolutní tichosti se oblékl a v kuchyni našel pár dobrot, které tam zbyly z večera. Pak už jsem jen tiše zaklapl dveře a odešel z domu.

Když jsem pak po několika letech zase viděl Natashu a její přátele, sami od sebe mi říkali, že na ten večer si pamatují. I na mne. Jak jsem tam sám seděl před plamenem svíčky. Měli pocit, že jsem klidný a šťastný.

Neříkal jsem jim, co si z té noci pamatuji právě já.