Cestou tam přímo do Černé  v Pošumaví, pak kousek cyklostezkou k železniční stanici, směrem k Hůrce, a zpět do kempu, krátká zajížďka nahoru k letnímu kinu a zpátky. V Černé jakoby se trochu zastavil čas.  Jsou tu patrné relikty z dob podnikových rekreačních areálů. Montované chatky s dnes už nedostačující výbavou. Ale ty už bývají opuštěné. Více teď fungují karavany, nebo soukromé jachty u přístavního mola. A chatky, které mají o poznání vyšší komfort pro ubytované. A cyklisti? Naprostá většina na elektrokolech. Vlastně proč ne?

Nabídka občerstvení ve stáncích na resortu je taky úsporná. Však  tu žádné lidmi přeplněné pláže ani v sezoně nejsou. Lipno je tiché a věřím, že bez davů rekreantů se mu i lépe dýchá.

Cestou zpátky jsem odbočil na starou okresku přes Hořice na Šumavě. Mají tam na dlouhém náměstí z kopce soustavu kamenných kašen s krásně čistou vodou. Hořice bývaly ještě před pár lety hodně oprýskané a zanedbané, postupně se to zlepšuje. Tedy alespoň co vidím na náměstí. Jinak je to takový ospalý městys, jako většina míst tady v okolí.

Když se jede kousek stranou, tak  za Hořicemi je lesní amfiteátr, kde se konají pravidelné Pašijové hry. V lese je Pohádková rezervace