služební cesta s nocí, na kterou bych raději zapomněl.

Noci předcházel pravidelný firemní večírek, který byl pořádaný především pro firemní klienty. My zaměstnanci jsme tam byli spíš do počtu, ale podle vedení firmy byl oficiální záměr „jednou ročně tmelení kolektivu“ . No, jak pro koho.

Tmelení v praxi vypadalo tak, že se v pronajaté restauraci utratilo spoustu peněz za jídlo a zejména tvrdý alkohol.
Nechtělo se mi na takovou akci, ale vyloženě odmítnout to nešlo. Jela tam také kolegyně, s kterou jsem měl takový prazvláštní pracovní vztah.

Když začala společenská akce v pronajaté restauraci, už mi začínalo docházet jak ten večer asi skončí. Na baru i jinde se pilo opravdu hodně a prostor kontrolovali jak majitelé firmy, tak tu bylo spoustu jejich přátel podobné krevní skupiny.

Jako host z Čech jsem se tam cítil cize. S kolegyní jsem si tam moc nepovídal, ona měla svůj styl a program a nechtěl jsem tedy do jejího vstupovat. Jak večer pokračoval, tak ale vidím, jak sedí na baru a okolo ní ze dvou stran slovenští chalani, kteří do ní nalévají panáky tvrdého alkoholu. A ona je s nimi pije jak o život.
Trochu mě to zarazilo, ale zatím jsem k tomu nic neměl.

Jenže za půl hodiny, nebo později už alkohol udělal své. Chalanům zvyklým pít nedělal nic, ale kolegyňka byla opilá a já měl strach co bude dál. Ti chlapi už to plánovali s ní docela jasně. Oni nevěděli, že bere prášky na epilepsii. To jsem věděl zas já.
Měl jsem o ní strach. A nejen proto, že to byla holka, která se mi líbila. Prostě strach protože tohle mohlo pro ní dopadnout špatně.
Musel jsem něco udělat. Co nejdřív.

Šel jsem na bar za ní a začal jsem se k ní před nimi chovat důvěrně, jako že jsem její kluk. Vzal jsem jí kolem pasu… a defakto jsem jí ukrad těm chlapům z barové židle. Odvedl jsem jí stranou, posadil na křeslo a ona tam seděla se skloněnou hlavou a nevěděla o sobě. Přál jsem si aby se opilost už nezhoršila. Mluvil jsem na ní. Kdyby dostala epileptický záchvat, tak neuším co by bylo dál. Pak jsem jí začal upravovat vlasy a začal líbat na rty. Bylo to krycí gesto, které mělo především jasně dát najevo, že jsem její přítel a že chalani z Blavy mají smůlu.

Kolegyňka byla namol a o mně ani o mém líbání nevěděla. Objednal jsem jí kafe aby nezkolabovala, vypila ho až po přemlouvání a zavolal jsem taxi aby ji odvezl do hotelu, kde jsme celá firma měli rezervované pokoje.
Sedl jsem si s ní do taxi, odvezl ji k recepci a tam jsme naštěstí měli klíč, takže jsem ji mohl odvést do jejího pokoje. Netrefila by sama. Byla pořád strašně moc opilá a malátná.
Držel jsem jí v náručí, donesl až dovnitř a položil na postel.

V tu chvíli jsem cítil, že můj zákrok jsem dokončil, takže bych měl co nejdřív z pokoje vypadnout.
Jenže pak jsem se zděsil, co s ní asi bude dál. Jestli ji třeba ráno nenajdou udušenou vlastními zvratky, nebo takněco.

Ležela oblečená na posteli a nereagovala. Nevěděl jsem jestli dýchá. Ležela dál v těsných džínech a já si vzpomněl, jak mi kamarád vypravoval, že usnul opilý v oblečení a pak se probudil naprosto ochromený. Jak ležel v botách a oblečený, krev neproudila a on pak nemohl chodit.
Na nohách měla těžký kožený boty, tak jsem je začal rozvazovat a nakonec se mi podařilo je sundat.
Rozepnul jsem jí pásek u kalhot a rozepnul poklopec, aby se jí sevření kalhot uvolnilo. Urovnal jsem jí na posteli a díval se na ní. Neznatelně dýchala. Ležela tam s rozepnutýma kalhotama a byla bezbranná.

Tahle situace nebyla jednoduchá. Někomu by se  v hlavě hnaly myšlenky co by asi tak mohli udělat, když jsou na hotelovým pokoji sami s úplně poddajnou holkou, … a bez rizika, že by to bylo někomu podezřelé.

Já jsem měl úplně jiné pocity.  Něco stokrát silnějšího mi říkalo, že TOHLE zrovna TEĎ fakt ne! Ta holka tu leží a neví o sobě. Měl jsem o ní hlavně strach. Nechtěl jsem jí tu nechat bez duše a taky jsem nemohl zůstat u ní do rána, protože jsem bydlel na pokoji s jiným kolegou. A ten by se ptal, kde jsem byl. Bylo by to jasný.

Sedl jsem si na koberec doprostřed hotelového pokoje a tiše jsem se na ní díval. Abych slyšel jestli dýchá pravidelně. Sám jsem byl unavený, ale tohle bylo důležitý. Nevěděl jsem co se s ní stane dál. Jestli nedostane záchvat.
Sedím tam asi půl hodiny a usoudil jsem, že spí. Dýchá pravidelně a je v klidu. chudinka. Pomalu jsem vstal, dal klíč od pokoje zevnitř zámku a tiše zaklapl za sebou dveře.

Došel jsem do svého pokoje, lehnul si do postele a chtěl usnout.
Asi za čtvrt hodiny dorazil kolega, který se svalil vedle na postel, okamžitě usnul a začal strašně chrápat. Ale strašně. Nemohl jsem spát, myslel jsem na ní jak tam leží a poslouchal chrápání které nešlo vydržet. Místo abych byl u ní, tak poslouchám prasečí chrapot ožralého chlapa. Naprosto nejhorší možný scénář té noci.
Někdy nad ránem to přestalo a já na chvíli zabral, dokud jsme nemuseli vstávat.

Z hotelu jsme vypadli na snídani, nakonec se sešli všichni u aut a ona tam stála živá, se špatně skrývanou kocovinou.  Ale byla tam a snažila se vypadat že je OK. Díval jsem se na ní, neřekl nic a ani ona nic neříkala.
Nasedli jsme do aut… sedl jsem si ní vzadu a vpředu řídil náš šéf. Když jsme se rozjeli, tak jsem jí na zadním sedadle vzal za ruku a držel jsem jí ruku část cesty. Mluvili jsme málo. O tom co se dělo v noci, ani slovo.

Já nevím co si z té noci pamatuje ona, co vlastně sama tehdy chtěla, aby se stalo baru a jestli vůbec tuší co bylo dál. Přemýšlel jsem, ale odpovědi dodnes nemám. Možná že to bylo pro ní úplně jinak, možná že sama chtěla být opilá a skončit s těmi namakanými chlapy někde v jejich posteli. Nevím.

Možná že jsem jí překazil zážitek jedné noci, ale možná že jsem jí i zachránil život.

Tuhle noc si takhle pamatuju jen já. Nikdo jiný. Tak jestli se někdy stane, že se o ní Katka dozví…  snad to pochopí.