Když jsem dělal grafiku, dělaljsem jí i pro kamaráda, který se dokázal dostat mezi dobrou společnost. A ta společnost ho ráda zvala mezi sebe. Jenže on o ty jejich akce a večírky moc nestál.

Toto se seběhlo na jedné párty, která byla na závěr úspěšného tanečního festivalu. Párty se konala na střešní terase žižkovského domu a byla opravdu pro nóbl lidi. Já tam dostal pozvánku místo toho kamaráda. Sám mi ji nabídl.

Přišel jsem, nikdy jsem na takové akci nebyl. Tedy formálně vím jaké to je být na párty, ale v téhle konfiguraci jsem ještě nebyl.  Na terase postávalo ve skupinkách i dvojicích několik lidí, povídali si, drželi drinky, kouřili.
Při vstupu jsem hned dostal první otázku: Jaký welcome drink si přeji?
Sakra, já nechci žádný welcome drink! Pomyslel jsem si Ale musim něco říct. Tak jsem si vybral šampaňské.
Nikoho jsem tam neznal, takže první taktika byla „Usmívání“ …a pomalé korzování do míst, kde nikdo není, abych nikomu nepřekážel. Upíjení z welcomedrinku. Zase přesun  do dalšího místa. Usmívání doblba.
Nikdo nepotřeboval se mnou cokoliv povídat. Všichni měli s kým mluvit.
Když jdu směrem na záchod, tak najednou se ke mně přitočí jedna slečna a zeptá se mě: „Nemáš oheň?“ Já naprosto přítomně začal prohledávat kapsy a věděl jsem že žádný oheň teda fakt nemám. A nikdy jsem ho neměl.
Řikám: „To nemám, ale moment… seženu ho“ A slečnu jsem opustil a vydal se zjišťovat, jestli někdo nemá oheň… Ptal jsem se různých mužů, neměli. Až jsem zjistil, že šatnářka, která hlídala věci a různé kabelky, tak někde měla zapalovač. Ten mi mohla půjčit.
Tak ho beru a vydávám se hledat na terase tu dívku, která potřebovala oheň! Za chvíli jí najdu, baví se s někým. Tak chvíli čekám… než skončí. Jenže ona se baví dál. A tak čekám dlouho, možná čtvrt hodiny… pak to nějak zkusim a přijdu k ní a nabízím jí ten zapalovač. Jakože jsem jí SEHNAL TEN OHEŇ!
Ona se tak na mně podívá… jako na člověka kterého právě vidí poprvé… a řekne, nepotřebuju, díky.
A tim jsem to zase pochopil až pozdě.

TYVOLE!!! Ta holka na mne zkusila tu nejjasnější kontaktní frázi. Holky neříkají jasně co chtějí. neřeknou Ahoj, já jsem Věstonická Venuše a jak se jmenuješ ty? Ona se ptala jestli nemám  oheň. A tak já to pochopil, že ten oheň ji musim jako gentleman sehnat.
Kdybych odpověděl třeba: „Nemam, nekuř, jinak brzo umřeš“ Tak ji zaujmu stokrát víc, než když odejdu hledat zapalovač.

Nikdo mě nenaučil že na párty se lidi seznamujou třeba takhle.
Máš jeden pokus. Když ho nezvládneš, nikdo ti neřekne: Hele, netrefil ses, to se dělá takhle, zkus to znova. Ne. Rovnou prohraješ.

A tak jsem dopil svuj první a poslední welcomedrink, vyzvedl kabát a šel domu.