Na fotce je autobusová zastávka.

To byla jedna z prvních cest do Holubova. Nechtělo se mi sem, přecijen to není úplně blízko a tak jsem neměl odhad jak mi vyjde baterie na dojezd zpátky.  V Holubově jsem to u Grafobalu vzal doleva nahoru k nádraží a pak ještě kousek, tam pak  uhnul na menší cestu mezi poli zpátky, směr Třísov. Z Třísova do Plešovic je to milejší vzít cestou dolem, přes chatovou osadu a pak nahoru na náves Plešovice a pak už na okresku směr Srnín.
Čím častěji jezdím podobné trasy, mám už pak víc pozornosti, abych si všímal co kolem kvete, roste, nebo se pase na louce. Když jede okolo GW Train do Krumlova, je to takový ten pocit…. hele vlak… a jede. Jedoucí vlak uprostřed krajiny je živý obrázek, který dává Česku kouse pocitu domova. Že tu žijeme, že tu je něco, co tu v nšich životech projíždí jako lokálka od zastávky k zastávce.