Do Barrandovských atelierů jsem začal chodit za koňmi, které tam byly ustájené pro kaskadéry. Kromě filmových koní tam ale měly ustájené své koníky i některé holky koňačky, které jsem znal odjinud. Chodil jsem tam celoročně. I když byla zima a nevlídné počasí.

A tak jsem se na Barrandově občas objevil s foťákem a potkal jsem tam několik přátel.
Jedním z nich byl i stájník Eda. Bydlel v malé buňce za stájí a často mně zval na čaj do své buňky. Tak jsme spolu chvílí povídali, pak šli připravit do stáje krmení. Eda uměl dělat i truhlařinu a pracovat s kůží.

Když bylo léto, trenoval Eda svého koně Zrzka. Uměl s ním několik kousků, jako padání na bok, přeskoky, proskakování papírové překážky i hořící překážky. Eda taky uměl střílet z luku když jel na koni. nebo používat kopí. To jsou všechno dovednosti, které se u filmu využijí.
Nejednou jsem byl ve stájích přítomný, když tam byl koňský kovář a ten dělal koňům podkovy. Díval jsem se a poslouchal řeči, které kovář při práci měl.
Každý, kdo měl na Barrandově svého koně, měl taky svoje témata, své důležité věci o kterých si povídal s ostatními.
Taky jsem tam potkal ptáčníka Petra, který pro filmy trénoval ptáky. Měl svého hnědého orla Čarina. Vyprávěl o své práci, které ptáky už učil a jak dlouho to trvá, než je něco naučí.

Někdy jsme šli s koňmi na vyjížďku.. Jezdec jel a já šel pěšky s nimi. Vyhovovalo mi to. Nemusel jsem jet na koni, stačilo mi být s nimi a povídat si.

Později jsem se na dlouhý čas s Barrandovem rozloučil, Eda se odstěhoval do Rájova a pak do Krumlova. a tam jsem se s ním po letech zase potkal.