Se členy Filosofického Kroužku jsme se jednou setkali na skupinové procházce. Sraz byl na stanici mera Nové Butovice a plán byl projít dolím Prokopského potoka až dolů a tam potom nasednout na MHD.  Cesta by samotnému výletníkovi trvala docea krátce a kdyby bylo na mně, tak bych ji vylepšil o výstup do kopce na nějakou vyhlídku. Jakmile ale je na výletě skupinka více lidí, tak cokoliv náročnějšího než chůze po asfaltce neprošlo schvalováním. A tak jsm se pomalu loudali a ve skupince probíhaly i nějaké diskuse. O všem možném.

Pro mne  byla cesta údolím známá a tak jsem ostatní upozorňoval na detaily, co všechno se tu dá vidět. Přesto ale začala převažovat nálada kdy už bude konec a jestli je tam na konci i kavárna nebo restaurace. Restaurace na konci údolí  byla, takže jsme došli, dali si oběd a pak chvíli seděli a povídali. Byl mezi námi i nejstarší člen FK, jmenoval se Karel P. a rád nám vyprávěl své životní zkušenosti a filosofická moudra. Některé napsal i do svých knih.

S panem Karlem jsme se později ještě viděli na jeho letním sídle u Přeštic. Také tam jsme byli společně s Hankou a Lubošem z FK.