V téhle vsi bydleli naši vzdálení příbuzní, ke kterým jsme s rodiči v mém dětství jezdili. Někdy na prázdniny, pak už jen občas na návštěvy a pak už málo.
Byla to venkovská rodina, měli domek a přes štěrkovou cestu byla zahrada, kde rostly ovocné stromy a měli tam taky slepice a dřevník.

Tyhle vzpomínky jsou hodně citlivé, hodně osobní.  Teta i strýc už byli relativně staří když jsme byli ještě děti.
Přesto se strýc nakonec dožil vysokého věku. Celý aktivní život byl pekařem a byl ve své vsi velice oblíbený.
Dovedl pést nejlepší chleba. Ale taky buchty.

Pocitem z téhle dětské vzpomínky je především atmosfera domu, … vůně místa, hluk nedaleké továrny, … slepičince na cestě, zaparkované auto v trávě před domem, kuchyň s vyšívanými dečkami a chladná síň v domě , podkroví obkládané dřevem. A teta se svou přátelskou povahou. Strávili jsme tam opakovaně několik letních prázdnin.

Je to vzácná a přitom barevná vzpomínka. těžko se mi popisuje slovy.  Protože je tak vnitřní, intimní, nepopsatelná ve své celistvosti.