Když jsem si před lety povídal s holkami konačkami, jedna z nich bydlela nejdřív v Praze, ale později se odstěhovala na statek do Čečelovic.  To bylo docela časté, že přes internet jsme si sice všichni psali denně, ale jinak byla každá z jiného koutu Čech. A tak než vůbec došlo k nějakému potkání, uběhla dlouhá doba.

Po té dlouhé době, kdy už jsme se prakticky nevídali ani na tom internetu, jsem měl v létě s bratrem a jeho ženou výlet po Jižních Čechách. Jeli jsme se podívat do Blatné na zámek, do obory… a když jsme jeli zpátky, tak jsem navrhl, že bychom se mohli stavit i za kamarádkou Helčou. Ani jsem nevěděl, zda bude doma.

Stavení jsme našli, byla doma a byla překvapená. Na chvíli nás pozvala dovnitř do chalupy, ukázala koně i stavení. Uvnitř to bylo moc pěkné, venkovské vybavení, velká pec uvnitř, stůl a dřevěný nábytek. Tak jsme si sedli chvilku ke stolu a povídali. Atmosfera byla milá až do chvíle, kdy žena mého bratra došla k nějakému úplně pitomému tématu… A možná si neuvědomila že jsme na návštěvě a to téma není úplně důležité… přesto o něm začala intenzívně mluvit. A my ostatní jsme najednou zmlkli, nevěděli co říct, nevěděli jak tohle celé odklonit a ukončit. Návštěva se stala z příjemné rázem trapnou a přál jsem si, aby už to skončilo.

Nakonec jsme se rozloučili a už jsem tušil, že to bude opravdu na dlouho. Život se mi přeskládal jinak a koně i jejich majitelky  jsem přestal navštěvovat.